Ceny potravin jsou v Česku nyní vůbec nejvyšší v historii. V prvním čtvrtletí letošního roku jsou jídlo a nápoje podle čerstvých dat Českého statistického úřadu proti posledním třem měsícům roku 2016 dražší o 3,7 procenta. Od roku 2013 přitom v zásadě stagnovaly.
Za této situace začíná znovu ožívat spor mezi výrobci potravin a velkými obchodními řetězci o to, kdo ze současného i dalšího očekávaného růstu cen získá více peněz. Dodavatelé se s odběrateli hádají především o marže.
„Jak je možné, že dovozové máslo, vyráběné se stejnými náklady, se prodává až o 10 korun levněji než máslo české? Pakliže ho tedy německý výrobce nedodává do řetězce za podnákladovou cenu, což je protiprávní, je jasné, že na německém másle je obchodní přirážka o polovinu nižší než na českém,“ tvrdí šéf Potravinářské komory Miroslav Toman. Podle něj mají čeští dodavatelé stále silnější pocit, že s nimi nadnárodní řetězce jednají jinak než s dodavateli ze zahraničí.
I proto zástupci výrobců, sdružení v Potravinářské komoře, vydali v minulých dnech prohlášení, v nichž upozorňují na to, že řetězce na úkor dodavatelů inkasují podle nich nepřiměřené, v některých případech až stoprocentní marže, a právě proto jsou potraviny u nás relativně drahé.
Marta Nováková, prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu, který hájí zájmy velkých supermarketů, hovoří o individuálních záměrně vytržených příkladech, které neodpovídají obecné situaci na trhu. „A o předražených potravinách pak nemůže být v Česku řeč,“ říká Nováková s odkazem na srovnání cen potravin v Evropské unii. Česko bylo loni podle Eurostatu na 79 procentech průměru EU. Jde ale pouze o nominální srovnání. V podílu celkových výdajů českých domácností tvoří potraviny přibližně pětinu, průměr Evropské unie je ale podle Eurostatu 12 procent.
Podle signálů z trhu teď řetězce opět stupňují tlak na dodavatele. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nyní vyšetřuje dva případy porušení zákona o významné tržní síle. Ten určuje, jaké podmínky nastavení obchodních vztahů jsou ještě v pořádku a jaké jsou už za hranou. Obchodníkům hrozí až desetimilionová pokuta.
Novela zákona o významné tržní síle, která platí přesně rok, měla zamezit některým obchodníky používaným trikům. Nyní se například vyžaduje maximálně třicetidenní splatnost faktur – dříve to bylo i devadesát dní. Zákon také obchodníkům zakazuje přenášet své náklady na dodavatele, což se v minulosti často dělo ve formě takzvaných zpětných bonusů – tedy poplatků za zařazení zboží do slevové akce, umístění ve výhodnějším regálu v prodejně a podobně.
„Všechny v praxi dříve známé poplatky se teď obchodníci snaží vtělit už přímo do cen, které nám platí. Krásný příklad je ta třicetidenní splatnost. Řeknou nám, že dřív to bylo 90 dnů, takže prý musíme připočíst úrok za dobu, po kterou už nemohou držet naše peníze, a podobně,“ říká šéf významné potravinářské firmy, který si nepřál být jmenován.
Podle analytika UniCredit Bank Martina Potůčka, který se věnuje zemědělství, vězí problém sporu českých dodavatelů s nadnárodními supermarkety hlavně ve struktuře potravinářského průmyslu v Česku. „Firmy se tu zaměřují na nízkomaržové kategorie. Mají tak v Evropě obrovskou konkurenci. Málo investují do speciálních produktů, marketingu,“ tvrdí Potůček. Relativně snadná nahraditelnost zboží jiným dodavatelem pak posiluje pozici řetězců.
Pro některé výrobce může být řešením najít si odbyt mimo koncentrovanou obchodní síť Kauflandu, Teska a spol. Například farmář Tomáš Němec před rokem založil projekt nakupzfarmy.cz, kde zemědělci prodávají své zboží přímo svým zákazníkům. „Je to pro nás lepší než se přizpůsobovat praktikám řetězců,“ říká Němec.
Pokud však chtějí potravináři v Česku zásadněji růst, velkým řetězcům se nevyhnou. Více než tři čtvrtiny výdajů domácností za potraviny loni skončily u deseti největších firem na trhu. Ve srovnání s jinými státy ve střední a východní Evropě má Česká republika jeden z nejkoncentrovanějších trhů. V Polsku mají velké řetězce 54 procent trhu, v Bulharsku 36 procent, na Ukrajině 16 procent.
„Nadnárodní řetězce tu nadále expandují a je otázka, jestli je to dobře. V Polsku či Maďarsku už jejich pozici krotí například daňovými opatřeními,“ poznamenává šéf Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka. I v Česku se ceny potravin a „boj s řetězci“ mohou před blížícími se sněmovními volbami stát politickým tématem. „Protože kromě důchodů a mezd neznám větší citlivost lidí než tu vůči cenám a kvalitě potravin,“ říká zemědělský analytik z Monety Money Bank Mojmír Severin.