Vzhledem k tomu, že předchozí ministr zemědělství Marian Jurečka utratil většinu peněz vyčleněných na podporu mladých začínajících zemědělců, skončila letos v dubnu poslední možnost tyto podpory čerpat. Současné vedení Ministerstva zemědělství by tak mělo hledat nějaké řešení.
Nejde o nic méně než o nutnost dotačně podpořit potřebnou generační výměnu v tuzemském zemědělství, což je ostatně problém i dalších zemí Evropské unie, a právě proto tento dotační program existuje.
V České republice už ale tuto možnost podpory do konce současného sedmiletého rozpočtového období EU nenajdeme. To je samozřejmě fatální strategická chyba, jejíž kořeny lze hledat ve struktuře našeho zemědělství a přístupu k tomuto podnikání v podání současných vládních politiků. Program pro mladé začínající zemědělce je totiž důležitý především pro rodinné farmy, jejichž princip podnikání spočívá v předávání gruntů z generace na generaci, staršími zemědělci oněm mladým začínajícím.
Pakliže se dnes na každém kroku mluví o nutnosti „zachovat rozměr zemědělství“ nebo o „potravinové soběstačnosti“, je třeba také myslet na to, kdo bude takové teze v praxi naplňovat. A přizpůsobit tomu podpůrné programy. Podle kvalifikovaných odhadů činí potenciál vhodných projektů v rámci programu Zahájení činnosti mladých zemědělců zhruba 300 projektů ročně. To by při dalším pokračování programu v praxi znamenalo zhruba 360 milionů roční finanční podpory, což je celkem marginální částka v porovnání se zhruba 55 miliardami dotací, které ročně v posledních letech do zemědělství míří. Že je přitom generační obměna naprosto nutná, o tom nikdo nepochybuje, ve finančních prioritách se to ale patřičně neodráží.
I po roce 2020 se předpokládá pokračování podpory mladých začínajících zemědělců ze zdrojů EU, pravděpodobně i ve větší míře, než je tomu dosud. Jenže tyto programy v praxi odstartují zřejmě až v roce 2021, takže v našich podmínkách hrozí tříletý výpadek tohoto programu.
Zdroj: Zdroj: Odborný a stavovský týdeník Zemědělec