Obchodníci se zvířaty loni z Česka vyvezli rekordních 240 tisíc kusů živého skotu. Byznys, ve kterém se minulý rok protočilo skoro pět miliard korun, může být letos ještě větší. Hlavním důvodem je neutuchající zájem z Turecka, kam se krávy a býci z Česka začali ve velkém vozit už v roce 2015.
“Turecko je náš nejvýznamnější partner. Za první čtvrtletí sledujeme meziroční nárůst vývozu zvířat o třetinu,“ popisuje šéf firmy Bohemia Breeding Alois Šacl. Jeho firma se zabývá výkrmem prasat, skotu a jejich exportem. A jen za poslední rok třikrát zvedla vývoz a společně se sesterskou firmou Český chov za rok 2016 utrží 1,6 miliardy korun.
Turecko skupuje zvířata po celé Evropě a nově hledá skot, který by tvořil základ vlastních stád. „Máme signály, že poptávka nadále trvá. Zasahuje celou Evropu, Turci dovážejí i z Irska či Francie, ale i Estonska či Litvy,“ říká předseda Českého svazu chovatelů masného skotu Miroslav Vráblík. Nejvýznamnějším dovozcem je ale Česká republika.
V roce 2014 byl podíl Turecka na celkovém exportu skotu z Česka 1,9 procenta v kusech a 3,1 procenta v hodnotě. Pak ale přišel turecký boom a loni už to podle dat Českého statistického úřadu bylo skoro 13 procent, respektive 19,4 procenta. Za pouhé dva roky vývoz do Turecka stoupl více než osmkrát – loni měl hodnotu už téměř miliardu korun.
Největším trhem stále pro živý skot z Česka zůstává Rakousko. Tam ale míří především kusy určené na porážku. Turci mají zájem o mladý skot určený na vykrmení či plemenné jalovice. A dobře za ně platí. Zatímco za kilogram zástavového skotu, tedy mladého zvířete do 300 kilogramů určeného na další výkrm a následně porážku, dostane u nás farmář přibližně 70 korun za kilogram, v Turecku platí minimálně o 20 korun víc.
„V Turecku je dnes o třetinu víc farem než loni, jsou všude kolem silnic,“ popisuje Šacl. Země chce zhruba do pěti let pomalu utlumovat dovoz a díky stále početnějším stádům vybudovat soběstačné zemědělství. Jejich maso a mléko končí na domácím trhu i v dalších zemích dál na východ a po zlepšení vztahů mezi Ankarou a Moskvou i na ruském trhu. „Mezi zemědělci se říká, že více než 100 tisíc tun hovězího masa, které Rusko kupovalo v EU, dnes dodávají Turci,“ říká Vráblík.
Česká zvířata jsou v cizině žádaná díky přísným veterinárním předpisům. „České firmy jsou pod velkým tlakem ostatních společností z celého světa. Abychom to ustáli, musíme být perfektní. K tomu nám pomáhají i velké farmy, díky kterým máme věrohodnější výsledky než ve zbytku Evropy,“ uvádí Ladislav Škařupa, ředitel společnosti CBS Genetics, která prodává inseminační dávky a plemenná zvířata. Po srovnání: zatímco průměrný rakouský sedlák má 17 krav, ten český 270.
Firmu CBS Genetics a další podnikatele do Turecka vedle vyšších cen žene i možnost obchodu s blízkovýchodními státy. „Kdo obchoduje s Turky, má lepší image. Je to vstupenka do Afghánistánu, Íránu nebo Iráku,“ myslí si Škařupa.
Podobný názor zastává i Vráblík z Českého svazu chovatelů masného skotu. „Stejné náboženství otvírá obchodní možnosti tam, kde se Evropan nebo Američan nedomluví,“ konstatuje.
„Ozkoušená cesta vede právě přes Turecko. Víme, že se Němcům podařilo dostat do Íránu, prodávají tam nejenom zvířata, ale i inseminační dávky a o to bychom taky měli zájem,“ tvrdí ředitel Českomoravské společnosti chovatelů Josef Kučera.
Všichni farmáři ale nesdílí stejné nadšení. „Nejsem přesvědčená o tom, že Turecko je stabilním obchodním partnerem. Za ta léta, co se v byznyse pohybuji, už vím, že obchod s Turky rychle začíná i končí,“ vysvětluje Irena Klinger, majitelka rodinné firmy Budweiser export‑import.
Podnik skot prodává již více než sto let a obchoduje hlavně se západní Evropou – Německem a Rakouskem. „Pro firmu je z dlouhodobého hlediska lepší držet si stálé odběratele a Turecko brát jako bonus,“ dodává Klinger. Její slova jsou aktuální i v souvislosti s napjatými vztahy mezi Tureckem a Evropskou unií.
Turecká vláda také postupně začala uvalovat vysoká cla a importní kvóty, které musí dovozce vysoutěžit. Právě o zjednodušení systému se snažil Jurečka společně se Státní veterinární správou při své lednové návštěvě Turecka. V jednání ale neuspěli.
Zvířata tak nadále musí podstupovat zdlouhavou karanténu nebo řadu veterinárních testů. „Pokusili jsme se o zmírnění pravidel, ale byznys stále běží a jeho další rozmach není ohrožený,“ tvrdí ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád. I podle Jurečky jsou české farmy v dobré pozici.
Zdroj: www.iHNed.cz